Druhý den jsme vyrazili s Janou do míst, kde žila rodina jejího tatínka a které známe, protože obrázky všech tří stavení, která do války jeho rodině patřila, jsme dávali na naše sešity - a ty pak putovaly zase do rukou potomků lidí, kteří si rodinu pamatovali a kteří jí pomohli. 

Sýpka je dnes nevyužitá, kaštiel slouží jako škola a filagorii opravují - pomalu ale jistě. Zvláštní bylo, že celá ves nepůsobila nijak příjemně - jako by neměla srdce, náves, náměstíčko. Jediná kompaktní a silná část byly právě tyto tři budovy. 

No a kousek od Granče Petrovic, jak se obec jmenuje, stojí nádherný spišský hrad. K němu tatínek jako mladý chlapec prý běhával. A kliky dveří, které jsme našly ve filagorii, se nejspíš dotýkal...