Huncovce a Kežmarok - ty jsme s Janou navštívily hned po Olšavici. Kežmarok, protože je krásný, Huncovce, protože tam žije Ján. A to je úžasný člověk - skromný, pracovitý, téměř anonymní.

Strojní inženýr, který ale usoudil, že je lepší dělat něco potřebnějšího, a tak pracoval jako sociální pracovník v obci, kde je nyní hodně přes tisíc Romů. Potkávali jsme je společně a všichni do jednoho Jána uctivě a radostně zdravili.

Ján vyhledává a shromažďuje veškeré materiály o minulosti jeho rodní obce, stará se o místní židovský hřbitov, vše archivuje, pečlivě zaznamenává, fotí, komunikuje s potomky. V první polovině předminulého století žilo v obci 900 Židů, v době holokaustu už jenom 90 a téměř všichni zahynuli v koncentrácích. Ján inicioval i vznik památníku na místě, odkud odjížděli židé do transportů na východ, a - což je unikátní a dojemné - i umístění pamětní desky připomínající Němce, kteří museli po válce v rámci odsunu odejít.

Je neuvěřitelné, co všechno může dokázat jeden člověk, o kterém se vlastně vůbec neví. Tak teď už trochu ano...

A i když je z tamní synagogy sklad nábytku, bratři, kteří ho vlastní, pouští každého dovnitř a pietně udržují výklenek, ve kterém se kdysi uchovávala Tóra.