Huncovce a Kežmarok - ty jsme s Janou navštívily hned po Olšavici. Kežmarok, protože je krásný, Huncovce, protože tam žije Ján. A to je úžasný člověk - skromný, pracovitý, téměř anonymní. 

Strojní inženýr, která ale usoudil, že je lepší dělat něco potřebnějšího, a tak pracoval jako sociální pracovník v obci, kde je nyní několik stovek Romů. Potkávali jsme je společně a všichni do jednoho Jána uctivě a radostně zdravili. 

Ján se stará o místní židovský hřbiov, který doslova vykopal ze země. Vše archivuje, pečlivě zaznamenává, fotí, komunikuje s potomky. V první polovině minulého století žilo v obci 900 Židů, většina jich válku nepřežila. Ján inicioval i vznik památníku na místě, odkud odjížděli židé do transportů na východ, a - což je unikátní a dojemné - i umístění pamětní desky upomínající Němce, kteří museli po válce v rámci odsunu odejít. 

Je neuvěřitelné, co všechno může dokázat jeden člověk, o kterém se vlastně vůbec neví. Tak teď už trochu ano... 

A i když je z huncovské synagogy sklad nábytku, bratři, kteří ho spravují, pouští každého dovnitř a pietně udržují výklenek, ve kterém se kdysi uchovávala Tóra.