... jsme se rozloučili na zádušní mši v Obci křesťanů. Hned po obřadu vysvitlo sluníčko, asi nám Honza zamával z éteru... 

Bylo nám smutno, Honza v dílně chybí. Ale taky jsme hned s jeho bratrem Oldou vymysleli, jak si vzpomínku na Honzu v Lemniskátě udržet: visí tu sice jeho fotka, ale s Oldou, architektem, dáme dohromady artovou řadu s jeho architektonickými vhledy - jsou krásné, bioorganické, vědomé a prožité. 

Taky sem budeme zvát Honzovu maminku, aby tu s námi pobyla a přišla na jiné myšlenky. A Olda navrhl, že by nám vymyslel a nechal vyrobit nějakou parádní poličku. A tak, i když jsme se s Honzou rozloučili naposledy, budeme ho tu znovu a znovu vítat v nových drobnostech, ve kterých bude v dílně stále přítomný.... 

Ta představa přináší útěchu.