se svým zasněným pohledem, šeptající do ouška svůdných žen svá vyznání.... To jsme si říkali, když jsme na včerejším křtu nových artových řad a autorských knih pozorovali Lukáše, který tančil se svou a naší Kačenkou. Kdo to neviděl, neumí si to představit - ale zkuste se podívat dole na fotografie. Na jedné z nich to je - a teď to zkuste roztáhnout na celou písničku. Lukáš očima neuhnul ani na vteřinu - TAKHLE láskyplně se na Kačenku díval celou dobu.

 

Ale od začátku: přišla spousta lidí, nálada byla skvělá, hodně se tleskalo, a to po zásluze, úplně všem. Dokonce se taky všechno snědlo - a vůbec to bylo povedené setkání. Jsme za něj vděční, stejně jako za celoroční podporu, které se nám od vás dostává. Jsme rádi, že kráčíte s námi - a včera to s oběma Kateřinami, Kamilou a Slávkou byl hodně intenzivní pocit vzájemného souznění. Ríša nám chyběl - jeho knihy jsme přivítali bez něj. 

 

A zaznít znovu musí i poděkování - celé Lemniskátě, obzvlášť Andrejce Slovákové za precizní grafické služby a výtvarné cítění, s jakým dotahuje naše věci. A pak rodičům našich lidí, kteří jsou všichni úžasní. Některým už docházejí síly, někteří na to zůstali sami, jiní jsou neuvěřitelně soudržní a pro své dítě i pro nás všechny inspirativní. 

 

Všichni dohromady musí ale vynaložit energii, o jaké se nám ani nezdá. Držme jim i sobě palce. Mysleme na sebe s porozuměním a obdivem, vždycky je proč, i když to někdy nevidíme.