... ještě stojí za zveřejnění, i když jsme se se všemi už pro tento rok rozloučili. 

Jednak jsme měli vánoční besídku, a ta se opravdu vydařila. Z Brna na ni přijela Veronika Hajníková se svou kytarou a spoustou vlastních písniček se skvělými texty, a i když nás některé její písně dojaly až k slzičkám, u většiny se tančilo, a došlo i na koledy. Zpívali jsme jako nikdy předtím a taky se rozdalo asi nejvíc dárků. Hlavně jsme si ale všichni uvědomili, jaký je to zázrak: být spolu, mít se rádi takoví, jací jsme, myslet na sebe a trávit spolu čas vlídně i laskavě.  

Den před besídkou nás pozvala naše blízká duše Monika do kavárny Ad Astra - Zajíček na koni. Měla krásný nápad - vedoucí kavárny Markéta, která zaměstnává lidi s hendikepem, si u nás vybrala dárky pro své lidi, a na oplátku jsme k nim my mohli přijít na oběd. Útraty u nás i v kavárně zaplatila Monika, a podpořila tak obě organizace. Díky ní jsme ale objevili i vlídné prostory se skvělou kuchyní a trpělivou a milou obsluhou. Děkujeme - Monice i Markétě ze Zajíčka. 

No a ještě určitě nesmíme zapomenout na mnohé dobrovolníky, kteří nám pomohli ve finiši: gymnazistkám Anince, Bětce a Marušce, kamarádce Evě, dobrovolníkům Františkovi a Jardovi, kteří k nám chodí z České spořitelny už několik let dvakrát do roka, a velké partě lidí z firmy Johnson Johnson, kteří nám pomáhali dokončovat velkou zakázku pro nadační fond Světluška.  

Skoro všechno jsme stihli i nafotit - sami, nebo s Jarkou, naší dvorní fotografkou. 

Když jsme se loučili, netušili jsme, co nás potká další týden, jak moc nás zasáhne obrovské neštěstí. Naše přání být milovaní i milující se náhle stalo výzvou, protože jen tak je možné, aby k podobným neštěstím nedocházelo. Myslíme na všechny, v pokoře a soucitu, s láskou. Vaše Lemniskáta